Měření psa
28. 5. 2008
Výška se u psů měří v kohoutku. Kohoutek je místo, kde se protíná
pomyslná spojnice mezi vrchním hřebenem obou lopatek, páteří a svalovým
pletencem nad páteří. Toto místo se nedá stanovit přesně na milimetr,
proto při měření dochází k diferencím. Roli dále hraje zaúhlení hrudní
končetiny, hlavně lopatky, postavení zvířete při měření, technika
měření a pomůcky použité k měření. Zanedbatelná není ani povaha psa,
potažmo jeho příprava na bonitaci - strachy přikrčené nebo vzpínající
se zvíře není možné přesně změřit. Z toho plyne, že naměřené hodnoty by
se neměly přeceňovat a bonitační komise by na to měla myslet, když chce
kvůli výšce vyřadit jinak kvalitní zvíře. Měla by případně provést
ještě další měření, protože rozdíl v měření může být centimetr i více.
Faktem ovšem je, že zkušený chovatel nebo posuzovatel má správnou míru
svého plemene „v oku". V rámci objektivity však nutno dodat, že centimetr u čivavy je něco jiného než centimetr u vlkodava.
Základem kohoutku je vrchní okraj lopatek, spojených mohutnou svalovinou, uvádějící do pohybu krk a hrudní končetiny. Dále je tvořen trnovými výběžky čtvrtého a pátého hrudního obratle, jejichž horní konce se u psa nacházejí ve stejné úrovni s horním okrajem lopatek. Kohoutek musí ostře vystupovat nad hřbetem a podle možností se co nejvíce rozprostírat dozadu. Zvláště ostře je vyvinut kohoutek u psa ve stáří dvou až tří let, tedy při jeho konečném dospívání. Spustíte-li kolmici z tohoto místa podle hrudní končetiny psa, dojdete ke kohoutkové výšce. Konkrétně u dospělého Labradorského retrievera je ideální výška v kohoutku u feny 54 - 56 cm a u psa 56 - 58 cm.
Standard hovoří o ideální, nikoli o závazné výšce labradora.
Pravdou však je, že v několika posledních letech má do ideální výšky (tj. u fen 54 - 56 cm a u psů 56 - 57 cm) mnoho labradorů hodně daleko. Používání vysloveně přerostlých jedinců v chovu přineslo to, co se zákonitě muselo stát. Na českých výstavách se v kruhu labradorů prohánějí pomalu DOGY. Výška většiny vystavovaných fen dosahuje výšky psa a prozměnu výška psů se pohybuje kolem 59 a někdy i dost vysoko nad 60 centimetrů. Postaví-li se mezi tyto obry pes či fena skutečně standardní výšky, působí zde jako trpaslík, a velmi často jsou jejich kvality rozhodčím přehlédnuty a odcházejí z kruhu mezi prvními.
Dost mne překvapilo, když se mi do ruky dostal rodokmen labradora, který získal na výstavě titul CAC, když ten samý rozhodčí mu sám na této výstavě naměřil a do P.P. zapsal výšku 62 cm.
Říká se, že pes bez chyby se ještě nenarodil, ale důležité je posoudit míru závažnosti vad ale také předností každého pejska či fenky pro chov, protože genetiku neošálíme. A většina z nás si jistě přeje, aby potomstvo našich labradorů se co nejvíce přiblížilo ideálu Labradorského Retrievera. Nakonec na štěňatech jsou klady i zápory rodičů velmi dobře viditelné již v útlém věku.
Základem kohoutku je vrchní okraj lopatek, spojených mohutnou svalovinou, uvádějící do pohybu krk a hrudní končetiny. Dále je tvořen trnovými výběžky čtvrtého a pátého hrudního obratle, jejichž horní konce se u psa nacházejí ve stejné úrovni s horním okrajem lopatek. Kohoutek musí ostře vystupovat nad hřbetem a podle možností se co nejvíce rozprostírat dozadu. Zvláště ostře je vyvinut kohoutek u psa ve stáří dvou až tří let, tedy při jeho konečném dospívání. Spustíte-li kolmici z tohoto místa podle hrudní končetiny psa, dojdete ke kohoutkové výšce. Konkrétně u dospělého Labradorského retrievera je ideální výška v kohoutku u feny 54 - 56 cm a u psa 56 - 58 cm.
Standard hovoří o ideální, nikoli o závazné výšce labradora.
Pravdou však je, že v několika posledních letech má do ideální výšky (tj. u fen 54 - 56 cm a u psů 56 - 57 cm) mnoho labradorů hodně daleko. Používání vysloveně přerostlých jedinců v chovu přineslo to, co se zákonitě muselo stát. Na českých výstavách se v kruhu labradorů prohánějí pomalu DOGY. Výška většiny vystavovaných fen dosahuje výšky psa a prozměnu výška psů se pohybuje kolem 59 a někdy i dost vysoko nad 60 centimetrů. Postaví-li se mezi tyto obry pes či fena skutečně standardní výšky, působí zde jako trpaslík, a velmi často jsou jejich kvality rozhodčím přehlédnuty a odcházejí z kruhu mezi prvními.
Dost mne překvapilo, když se mi do ruky dostal rodokmen labradora, který získal na výstavě titul CAC, když ten samý rozhodčí mu sám na této výstavě naměřil a do P.P. zapsal výšku 62 cm.
Říká se, že pes bez chyby se ještě nenarodil, ale důležité je posoudit míru závažnosti vad ale také předností každého pejska či fenky pro chov, protože genetiku neošálíme. A většina z nás si jistě přeje, aby potomstvo našich labradorů se co nejvíce přiblížilo ideálu Labradorského Retrievera. Nakonec na štěňatech jsou klady i zápory rodičů velmi dobře viditelné již v útlém věku.